Ekosystémy v oblasti Židovského lesa na Šumavě

Karel Matějka, Jan Bednařík

V oblasti Modravska na Šumavě, v okolí vrcholu Medvědí hory (1224 m n.m.; Obr. 1) se nacházejí ekosystémy zvláštního charakteru, jejichž obdobu lze jen těžko hledat v celé střední Evropě. Jedná se o velmi řídké porosty smrku , které vznikly kombinací specifických zásahů člověka od 19. století a následnou přirozenou sukcesí (Obr. 2; Bednařík 2014). Tamní porosty smrku vznikly na plochách, kde byl vytěžen původní prales, následně v území probíhala pastva vedoucí k tvorbě travní a keříčkové vegetace. Po opuštění od pastvy zůstalo území zcela nevyužité a vlastně i nepřístupné, takže sekundární sukcese vedla ke vzniku současných řídkých porostů, které byly v některých malých částech území doplňovány výsadbou od 70. let 20. století (Bednařík 2014, Bednařík et al. 2014, Bednařík et Matějka 2011, 2014). Toto území poskytuje i dobrý příklad toho, jak se v různých porostech může rozdílně uplatňovat lýkožrout smrkový (Ips typographus), protože těsně vedle sebe nalézáme porostní skupiny minimálně zasažené i s totálně degradovaným stromovým patrem (Matějka 2012). Zvláštní vzhled porostů bývá zneužíván odpůrci bezzásahového režimu v horských lesích na základě různých dezinterpretací (Matějka 2011). Proto se území stalo předmětem rozsáhlého výzkumu, jehož výsledky jsou soustředěny zde.

Základní poznatky lze shrnout následovně:

• Lokalita se nachází v extrémních environmentálních podmínkách, z nichž je důležitá vysoká nadmořská výška, vrcholový fenomén, blízko sebe ležící vysýchavé (ve vrcholové části lokality) a rašelinné (pramenná oblast Malé Řezné) půdy.
• Pro vývoj území měla zásadní vliv kombinace několika zásahů: vytěžení původního lesního porostu, prakticky kompletní odvoz dřevní hmoty, následující pastevní využití území po dobu několika desetiletí a opuštění území umožňující sukcesi dřevin.
• Sukcesí vznikají řídké porosty s výrazně agregovanou prostorovou strukturou.
• V jediném ekosystému můžeme nalézt výrazně rozdílná mikrostanoviště, jejichž charakter je determinován rozrůstajícími se jedinci či shluky jedinců smrku. Pro jejich charakter je určující osluněnost. I v takto řídkých porostech tedy mohou přežívat druhy typické pro stinné lesy.
• Vedle sebe existují porosty smrku ztepilého silně zasažené mohutnou gradací lýkožrouta smrkového (většinou husté, často vysazené porosty) a porosty, které jsou vůči gradaci silně odolné (řídké porosty vzniklé spontánní sukcesí).

Pokud definujeme řídké porosty jako ty, kde jsou mezery mezi stromy převážně větší, nežli 7,5 m (tedy polovina současné průměrné výšky stromů), můžeme jejich rozsah vymezit na základě leteckých snímků z let 1962 a 2011 (Obr. 2, Obr. 3). Jednoznačně se ukazuje, že porosty vniklé sukcesí, tedy porosty, které lze popsat jako řídké v roce 1962 byly vysoce odolné proti napadení lýkožroutem smrkovým až do roku 2011, přestože v okolí byla již v 90. letech 20. století silně poškozena lýkožroutem většina porostů smrku.
Mezi lety 1962 a 2011 klesla plocha řídkých porostů, které jsou typické pro oblast Židovského lesa z 139,7 ha na 63,6 ha, tedy na méně jak na jednu polovinu. Obdobně i plocha souvislého území s řídkým porostem klesla z 130,1 ha na 52,9 ha. Tento pokles byl zapříčiněn předenším spontánní sukcesí, ale uvažovat musíme i o výsadbě na (menší) části plochy, přičemž dnes nelze s určitostí rozlišit tyto dva procesy.

Obr. 1. Zájmové území Židovského lesa a jeho okolí na topografické mapě.

Obr. 2. Zájmové území Židovského lesa na leteckém snímku z roku 1962 (data Vojenský geografický a hydrometeorologický úřadu v Dobrušce). Vyznačen je současný rozsah řídkých porostů a poloha výzkumných ploch B1 až B10. Viz též Bednařík (2014).

Obr. 3. Zájmové území Židovského lesa na leteckém snímku z roku 2011 (data ČÚZK). Vyznačen je rozsah řídkých porostů podle stavu z roku 1962 (Obr. 2).

Publikace zabývající se ekosystémy Židovského lesa

Viz též Výzkum na Šumavě

Zpět na hlavní stránku IDS

© Karel Matějka - IDS (2014)