Pro charakter ochrany přírody je rozhodující aplikace principu antropocentrismu. Nevyjasněnost aplikace antropocentrismu z hlediska ochrany přírody vede k řadě nejasností již při rozhodování o tom, co má být předmětem ochrany a dále pak v tom, jaké prostředky používat v chráněných územích. Obecný (ne-antropocentrický) přístup vychází z předpokladu, že Člověk postoupil na vyšší úroveň uvědomění si sebe sama, kdy pochopil, že se nesmí snažit vše ve svém okolí ovlivňovat. Není tedy již pánem Světa, ale je pouhou součástí Světa. Navíc potřebuje ke svému úspěšnému (trvalému) životu neporušenou přírodu. Základní rozdíl v antropocentrickém a obecném přístupu k ochraně přírody spočívá v tom, jaký je cílový stav krajiny: (1) Přírodně vyvážená krajina, která je vhodným prostředím pro život člověka; (2) Přírodní krajina, která nemusí být v souladu s obecným lidským povědomím o "přívětivé" krajině. Základem obecného přístupu k ochraně přírody musí být "společenská dohoda" o tom, že je možné v současné obývané krajině vymezit její část, která bude primárně vyloučena z hospodářských aktivit.